Přes psychotesty až k vyptávání

31. srpna 2018 v 12:53
Na začátku tohohle článku musím zmínit, že jsem se musela opravdu držet, abych nebyla sprostá. Protože víte, jak je to s PČR. Jedno křivý slovo a máte vystaráno.

Je to asi půl roku, co jsem procházela kolečkem přijímacího řízení k policii. Pohovor na stanici, kde vám řeknou všechny potřebné informace a zařadí vás do dalšího kola fyzických a psychologických testů.
Mě konkrétně po tomto pohovoru čekaly testy v rozmezí dvou týdnů. Jeden týden fyzické a další psychologické. Fyzické testy byly relativně v pohodě a ať už jimi člověk projde nebo ne může se zúčastnit psychologických testů.
Tyhle testy se skládají ze souboru otázek na papíře i v počítači a následným pohovorem s psychologem. Nevím, jak moc můžu rozepisovat, takže to vezmu stručně, abych se dostala tam kam chci.

Psychologické testy jsem neudělala a psycholožku s níž jsem potom mluvila jsem po první větě prostě nesnášela. Abych tak nějak nastínila problém, který vznikl. Zřejmě jsem podle jejích představ nesplňovala vizi ženy jakožto nějaké éterické bytosti, která je navíc úplně vypatlaná.Ona osoba nabyla dojmu, že jsem lesba o čemž mě začala usilovně přesvědčovat. Tak jako pardon, ale myslím, že v tom jestli jsem nebo nejsem homosexuální mám asi větší jasno, než někdo, kdo mě zná pět minut. Tehdy jsem začala být i trochu nepříjemná - prostě mě ta ženská srala.

Nicméně, jak jsem již zmínila tyhle testy jsem neudělala. Což mi vůbec nevadilo, protože po tom, co jsem tam zažila bych tam ani pracovat nechtěla. V klidu uběhlo pár měsíců a já na to prostě zapomněla. Byl zrovna tuším začátek května, když jsem mluvila se sestrou a ta mi řekla, že se po vesnici, kde bydlím vykládá, že prodávám drogy, sama v drogách jedu a jsem prostě ten nejhorší z nejhorších, protože se na mě po sousedech vyptávali policajti. Myslím, že moji mámu to nasralo mnohem víc než mě. Mě to bylo celkem jedno, už dávno vím, že místo, aby si lidi zametli před svým rádi pomlouvají a drbou druhé. Pro mě to znamenalo jen to, že jsem začala všechny na ulicích ignorovat.

Uběhl asi měsíc nebo dva a tahle story dostala nový spád. Už jsem neprodávala drogy, ani je nebrala. Policajti se na mě vyptávali v souvislosti s alkoholem. A to, jestli piju, jak se chovám a tak podobně. Jako to že lidi pomlouvají a jsou schopni vymyslet cokoliv s tím se smířím, ovšem, že by vymysleli i policajty? To už mi přišlo hodně přes čáru a dokonce jsem i přemýšlela, že zajedu na nejbližší stanici a zeptám se co to má znamenat.
Neudělala jsem to. A před týdnem jsem opět mluvila se ségrou, která mi řekla, že manžel její kamarádky taky procházel těmito testy, taky neuspěl a taky se na něj potom vyptávali policajti.

Přijde vám něco takovýho normální? Vy projdete testy u policie a najednou se na vás vyptávají v místě vašeho bydliště vašich sousedů se kterýma třeba nemusíte mít moc dobré vztahy, takže jim o vás můžou nalhat spoustu věcí a ještě vás dostat do problémů.

Nechápu tenhle postup a nevím jestli se to děje všem neúspěšným uchazečům, protože jsem po tom nepátrala a vím, jen o jednom dalším, ale smysl mi uniká. Pokud neuspějete a vedete bezproblémový a spořádaný život, co se o vás vůbec starají?
Jestli máte někdo podobnou zkušenost, klidně se podělte v komentářích. Můžete mi taky dát vědět, co si o tom myslíte vy. Protože jak už jsem řekla, osobně jsem z toho dost zmatená.
 

Zkušenost k nezaplacení

31. července 2018 v 17:11
Hloupá, hloupá a hloupá! Ale abych začala od začátku.

Na nejmenovaném bazaru jsem se pokoušela prodat objektiv, který se mi jen tak válel doma. Prostě jsem ho nepoužívala. Inzerát nebyl venku ještě ani den a už i přišel email s odpovědí, někdo měl zájem. Super. Čeština odpovědi nebyla nijak valná, (už to mě mělo upozornit, ale ne já dobrá - hloupá duše) ale řekla jsem si, že se jedná o cizince, který tady třeba žije a jazyk se učí. Ignorujíc vnitřní hlásek, který šeptal - OK spíš řval, ať se na to vykašlu - jsem odepsala a domluvili jsme se.
Celou dobu jsme spolu komunikovali česky. Napsal mi adresu - do Afriky. Stále ignorujíc ten hlas, který už křičel, jako siréna, jsem objektiv zabalila a po obdržení emailu z "banky" ho já pitomá .... (doplňte dle sebe) odeslala.

Aby jste pochopili, ten email z banky opravdu působil věrohodně, bylo tam všechno, co by v takovém emailu být mělo.
Ano teď už taky vím, že jsem se na to měla vykašlat. Protože ty údajně odeslané peníze pravděpodobně nikdy neexistovaly.
Čekala jsem až se částka připíše na účet. Nestalo se tak ani po několika dnech. Co se ovšem stalo. Přišel další email o tom, že kupující musí z mě nepochopitelných důvodů poslat ještě nějaké peníze, aby je "banka" mohla uvolnit na můj účet. OK ovšem do chvíle, kdy přišel další email o tom, že musím právě tuhle částku vrátit a poslat ji zpátky.

Takže byla jsem v situaci, kdy jsem neměla peníze za objektiv a tento zmíněný objektiv byl na cestě ke kupujícímu. A ještě bych měla někam poslat peníze? Tak to ne. Hlásek umlátil tu dobrou duši, která celou dobu jednala a začal jednat.
Obchod jsem zrušila. "Bance" napsala ať "peníze" vrátí kupujícímu, že obchod padá. Následně jsem zajela na poštu. Bohužel balík již opustil ČR a pošťačka mi sdělila, že už je možná na místě určení. V tu chvíli jsem chtěla mlátit hlavou o ten pult u přepážky. Nestalo se. Udržela jsem se, poděkovala a opustila poštu s životní zkušenosti k nezaplacení. Stálo mě to objektiv, který jsem stejně nepoužívala a jen se na něj prášilo.

A proč vlastně tenhle článek píšu a rozhodla jsem se o něj s vámi podělit? Jednoduché. Doufám, že by někomu mohl pomoct, aby neudělal stejnou chybu - i když byl by někdo takhle pitomý jako já?
Těžko říct, ale doufám, že se vám nic podobného nestane a ať už ten člověk působí opravdu dobře, vykašlete se na to a do ničeho takového se nepouštějte.

Kam dál

Reklama